RoadTrip k Baltu

Čtyři dny, dva státy, město i moře.

Plán, který na papíře působil možná až nesmyslně. Na první pohled chaoticky a bez logiky.

Samozřejmě, šlo to pojmout jinak. Zůstat v každé destinaci déle, zpomalit, nechat na sebe místa působit. Udělat si z každé zastávky malou dovolenou, projít ulice bez cíle, posedět v kavárně, vracet se na stejná místa a postupně je objevovat do hloubky. No, možná příště…

Měl jsem před sebou konkrétní body. Místa, která jsem chtěl vidět – možná jen na chvíli, možná jen letmo, ale přesto na vlastní oči. A času bylo málo.

A tak vznikl plán, který nebyl o dokonalosti ani o pohodlí. Byl o pohybu. O rozhodnutí jet dál, i když by stálo za to zůstat.

Otázka tedy nezůstávala, jak ideální taková cesta bude,
spíš jestli je vůbec možná.

Dá se to zvládnout?
A co všechno si z takové cesty vlastně odneseš?

Beelitz-Heilstätten.

První zastávka? Hranice. Kontroly tu stále probíhají, ale nic dramatického – auta vybírají spíš namátkově. Krátká pauza na něco k jídlu, doplnit pití a pokračujeme dál. Jo a pokud tě zajímá rychlá reportáž z cesty, mrkni na video na YouTube.

Postupně se blížím k Berlínu. Dnešní plán je držet se spíš na okraji města, do centra se podívám až další den. Ještě před ubytováním ale zastavuju na jednom místě, které má úplně jinou atmosféru než zbytek cesty.

Beelitz-Heilstätten.
Rozsáhlý komplex bývalého sanatoria ukrytý uprostřed lesa, vznikl na konci 19. století jako léčebné zařízení pro pacienty s tuberkulózou. Během první i druhé světové války sloužil jako vojenská nemocnice a prošly jím tisíce zraněných vojáků. Léčil se zde i Adolf Hitler. Po válce areál využívala sovětská armáda a postupně začal chátrat.

Dnes působí místo téměř surrealisticky až strašidelně. Opuštěné budovy, rozpadlé chodby a ticho, které narušuje jen vítr v korunách stromů. Areál si zachovává zvláštní, lehce tísnivou atmosféru, která tě na chvíli pohltí. Oblibu má toto místo i u filmařů. Posloužilo totiž k natočení scén pro film Pianista, prostory se procházel i Tom Cruise ve filmu Valkýra.

No a je čas na ubytování, kam dorážím ještě za světla, po pracovním týdnu už nemám energii na žádné velké objevování. Rychlá sprcha a jdu spát. Zítra to začne naplno. Jo a vypadá to že bude pršet celé čtyři dny.

Gatow a Berlín

Ráno začínám v klidu – snídaně, krátká procházka kolem hotelu a pak hurá na cestu.
Dnešním prvním cílem je letiště Gatow, které je jen pár minut jízdy.

Hned po příjezdu přichází příjemné překvapení. Žádné fronty, žádný stres – vstup je zdarma a stejně tak i parkování. Ideální start dne.

Areál je doslova napěchovaný leteckou technikou. Od historických strojů z druhé světové války až po modernější kousky z války studené. Člověk tu může strávit hodiny jen tím, že se prochází mezi jednotlivými exponáty a nasává atmosféru.

Jedním ze zajímavých prvků je ukázka improvizovaného mobilního letiště. Systém, který umožňuje během krátké doby vytvořit funkční přistávací plochu prakticky kdekoliv – klidně i na dálnici.

Dojem na mě ale udělala výstava fotografií z humanitární mise v Etiopii z let 1984–85.
Syrové a autentické snímky, které mají sílu zastavit tě a přimět na chvíli zpomalit. Pokud tě zajímají víc, záběry z této výstavy najdeš i ve videu z celé cesty na YouTube. 

Jak už jsem zmiňoval, počasí mělo být po celé čtyři dny deštivé – a předpověď nelhala. Déšť mě doprovázel i tady. Ale upřímně? V tu chvíli mi to bylo úplně jedno.

Měl jsem totiž jasný cíl.
Chtěl jsem na vlastní oči vidět OV-10 Bronco. Stroj, který se proslavil především během války ve Vietnamu.

A jo… mají ho tu.