Bruggy

Jsou místa, kam se člověk chce podívat jen tak. A pak jsou místa, která má v hlavě roky, možná desítky let, aniž by tam kdy byl. Pro mě jsou jedním z nich Bruggy.

Už od dětství mě fascinovala středověká města. Úzké uličky, staré domy, náměstí, kostely, věže a především pocit, že se člověk na chvíli přenesl někam úplně jinam. A Bruggy pro mě byly přesně tím místem, které jsem si spojoval s představou dokonale zachovaného středověkého města.

Když jsem se tam konečně vydal, měl jsem možná až příliš velká očekávání. A víte co? Bruggy je dokázaly naplnit.

První dojmy jsou vlastně trochu zvláštní. Člověk jde ulicí a říká si, že tohle přece nemůže být skutečné. Staré cihlové domy, kanály, kamenné mosty, dlážděné uličky a věže, které vykukují nad střechami. Bruggy mají atmosféru, kterou si člověk nemusí nijak složitě představovat. Prostě tam je.

A samozřejmě jsem nemohl nevzpomenout na film V Brugách. Pokud jste ho viděli, některá místa okamžitě poznáte. Film sice ukazuje Bruggy trochu jinak než klasický turistický prospekt, ale právě díky němu jsem si město před lety spojil ještě víc s tou zvláštní kombinací krásy, historie a trochu ponuré atmosféry.

Nejznámějším místem je samozřejmě Markt, hlavní náměstí s barevnými historickými domy a dominantní zvonicí Belfort. Ta je vysoká přes 80 metrů a kdo má dost energie a odhodlání, může vystoupat nahoru. Já jsem si ale při pohledu na schody říkal, že středověk si člověk může užít i bez toho, aby se do něj fyzicky vracel.

Dalším místem, které mě bavilo snad ještě víc, je Rozenhoedkaai. Kanál, staré domy a jeden z těch pohledů, které pravděpodobně uvidíte na každém druhém obrázku o Bruggách.

Bruggy jsou krásné hlavně tehdy, když se člověk přestane honit za jednotlivými památkami a jen tak se prochází. Přes most, další ulicí, kolem kanálu, zase někam odbočit. A najednou objevíte místo, které jste vůbec nehledali.

Za návštěvu stojí také Bazilika Svaté krve, kostel Panny Marie nebo klidnější uličky mimo hlavní turistické trasy. A samozřejmě kanály. Právě voda podle mě dělá z Brugg něco víc než jen krásně zachované historické město.

Jenže pak je tu jedna věc.

Lidé.

A tím nemyslím místní.

Bruggy jsou nádherné. O tom není moc co diskutovat. Jenže zároveň patří mezi místa, která jsou nádherná až tak, že je chtějí vidět úplně všichni. A občas je těch "všech" opravdu hodně.

Člověk se pak snaží vyfotit historickou ulici a místo středověkého města fotí několik desítek turistů. Přesně ten okamžik, kdy si říkáte: "Ano, je to tady nádherné… jen kdyby tu nebyli všichni ti lidé."

A přitom jsem samozřejmě jedním z nich. Takže si vlastně nemám na co stěžovat.

Možná právě proto se sem chci vrátit. Ideálně v zimě, kolem Vánoc. Myslím, že tehdy musí mít Bruggy atmosféru, která se jen těžko popisuje. Studené uličky, vánoční výzdoba, světla odrážející se v kanálech, vůně něčeho dobrého z místních stánků a večerní město, které už není tak plné lidí.

Jenže právě tady přichází moje další obava.

Dav.

Protože jestli jsou Bruggy plné lidí v běžné sezóně, nechci ani vědět, co se tam děje o Vánocích.

Ale stejně se tam musím vrátit.

Čekal jsem na ně prakticky od dětství, takže jim druhou návštěvu prostě dlužím. Tentokrát bych je chtěl vidět pomaleji. Bez seznamu míst, která musím stihnout. Jen chodit, fotit, sednout si někam na kávu a chvíli pozorovat město.

A třeba se mi podaří najít ty Bruggy, které jsem si představoval jako kluk.

Bruggy bez davů.

I když mám podezření, že takové místo existuje jen někdy velmi brzy ráno.